27. ledna 2026, rozhovor
Rozvoj veřejné dobíjecí infrastruktury v Česku se přesouvá od počtu stanic ke kvalitě, výkonu a jejich strategickému umístění. Roste význam ultrarychlého nabíjení, vznikají první huby pro nákladní dopravu a sektor naráží na limity distribuční sítě i legislativní bariéry. O změnách v chování řidičů, nereálnosti plošného dobíjení na sídlištích i budoucnosti veřejné infrastruktury hovoří Martin Klíma, jednatel společnosti E.ON Drive Infrastructure CZ.
Dobrý den, samozřejmě. Pocházím a stále žiji v Českých Budějovicích. Jsem absolventem Jihočeské univerzity, kde jsem vystudoval obor ekonomika a řízení podniku se zaměřením na řízení kvality a procesů.
Pracovně mám za sebou více než dvacet let zkušeností. Začínal jsem v automobilovém průmyslu, kde jsem nejprve více než tři roky působil jako manažer prodeje. Následně jsem nastoupil do kanadského koncernu Magna International, kde jsem strávil deset let na pozici manažera kvality odpovědného za evropské závody dodávající komponenty pro Škoda Auto v Česku, na Slovensku a v Rusku.
V roce 2018 jsem se připojil ke skupině E.ON. Do roku 2022 jsem vedl oddělení Mobility Services zaměřené na rozvoj elektromobility – jak v oblasti infrastruktury, tak prodeje řešení – a současně i na segment stlačeného zemního plynu (CNG).
Od roku 2022 jsem jednatelem společnosti E.ON Drive Infrastructure CZ, která se věnuje výstavbě a provozu veřejné dobíjecí sítě v České republice. Od ledna 2026 jsem zároveň členem představenstva E.ON Drive Infrastructure GmbH s odpovědností za region střední a východní Evropy, konkrétně za Česko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko.
Ve volném čase rád cestuji, sportuji a trávím čas s rodinou.
Velmi se mi líbilo téma elektromobility. Samozřejmě nebylo jednoduché odejít z automotive po téměř čtrnácti letech a v uvozovkách zahodit něco, co člověk dlouhodobě budoval. Na druhou stranu jsem měl pocit, že u aut alespoň částečně zůstanu, ale zároveň se naučím úplně nový obor.
Dalším důvodem bylo to, že se považuji za člověka, který rád buduje věci od začátku – a tady pro to byl skutečně velký prostor.
Byl to poměrně náročný, ale zároveň úspěšný rok. V roce 2024 nás výrazně potrápila digitalizace stavebního řízení, jejíž dopady se přenesly i do roku 2025. Další výzvou byl zákaz využívání plynu SF₆, který opět zdržel řadu projektů.
Nám se však podařilo vše dohnat v posledním měsíci roku, a nakonec jsme spustili nejvyšší počet lokalit i dobíjecích bodů. Pro mě osobně je ale důležitější, že dnes jako E.ON realizujeme skutečně kvalitní lokality s nejvyššími dostupnými výkony.
Za zásadní považuji spuštění dobíjecího hubu v Mořicích, který je první lokalitou v Česku určenou pro těžkou nákladní dopravu. Když děláte něco jako první, má to vždy svá úskalí – ale právě průkopnická role nám umožňuje se rychle učit a další projekty dělat lépe.
Největší limity jsme paradoxně zaznamenali na vlastní straně. Dříve jsme stavěli jednotlivé stanice, dnes ale budujeme komplexní huby s několika technologiemi. Sladit rychlost výstavby, preciznost a výslednou kvalitu vyžaduje velmi robustní datovou a systémovou infrastrukturu, kterou jsme zhruba půl roku budovali. Dnes máme detailní přehled o každém kroku výstavby.
Spíše nás utvrdil v původních plánech. Ve větším měřítku si dnes masivní výstavbu nemůže dovolit každý subjekt. Viděli jsme, že část hráčů investice utlumila, jiní sice vstup na trh ohlásili, ale reálně působí jen omezeně.
Pokud hovoříme o skutečně velkých provozovatelích s celorepublikovým pokrytím, zůstávají dnes v podstatě dva – E.ON Drive a ČEZ. Na letošní rok máme rozestavěné desítky projektů po celé republice a chceme si upevnit pozici jedničky v segmentu nejrychlejšího dobíjení.
Nabídka stále jednoznačně předbíhá prodeje elektromobilů. Krátkodobě to pro nás znamená významné finanční ztráty, ale zákazníkům to přináší vysoký komfort. Díky tomu je dnes adopce elektromobilů v Česku relativně snadná.
Ano. AC stanice dnes nemají při současných cenách reálný byznysový potenciál. Jejich využití je dlouhodobě stabilní a obdobné trendy vidíme i v severských zemích. Tento segment proto pro nás není prioritní.
Naopak nejvyšší růst zaznamenáváme u nejrychlejších stanic. Jejich využití roste každý měsíc a některé lokality už jsou ekonomicky rentabilní.
Zásadní změnu nepřináší ani tak chování řidičů, ale technologický pokrok vozidel. Kolem roku 2020 činila průměrná dobíjecí seance zhruba 40 minut při dodané energii 18 kWh. Dnes jsme přibližně na 30 minutách a 25,5 kWh.
S příchodem vozidel s 800V architekturou očekávám další výrazný posun.
Jeho význam bude jednoznačně růst. S masovým rozvojem elektromobility se stále více dostáváme k lidem, kteří nemají vlastní dobíjecí místo – typicky obyvatelé bytových domů. Zasíťování sídlišť je iluze.
Řešením jsou dobíjecí huby s vysokým výkonem, kde se řidič dobije během nákupu nebo jiné běžné činnosti. Tento model funguje ve Skandinávii a stejnou cestou se chceme vydat i v Česku.
V posledních letech jsou to především distributoři, kteří opakovaně posouvají termíny připojení. Aktuálně máme přes 200 dobíjecích bodů, které jsou fyzicky hotové, ale nepřipojené.
Pokud distributor oznámí prodloužení termínu až v měsíci plánovaného připojení, nejsme schopni stavbu zastavit. Investice v řádu desítek milionů korun pak stojí nevyužité.
Nemyslím si, že by síť byla obecně nedostatečná. Problémem je blokace kapacity spekulativními subjekty, které ji drží pro poskytování flexibility. To nám výrazně komplikuje hledání vhodných lokalit. Pokud by se tento problém podařilo odstranit, kapacit by bylo dostatek.
Devět měsíců v roce by nás distributoři měli mít rádi – naše odběry velmi dobře korelují s výrobou z obnovitelných zdrojů. V zimě je situace složitější, ale už dnes máme nasazené systémy dynamické regulace zátěže.
Při správném nastavení je elektromobilita spíše příležitostí než rizikem.
Zcela klíčové. Pokud bychom rezervovali maximální kapacitu, ekonomika by nedávala smysl. Proto pracujeme s inteligentním řízením výkonu a připravujeme projekt využívající umělou inteligenci pro jeho optimalizaci.
Pro veřejné dobíjení zatím nikoliv. Velký přínos však vidím u firemních objektů, kancelářských budov nebo logistických areálů.
Jednoznačně vede RFID karta. Plug & Charge jsme v roce 2025 nasadili v Maďarsku, ale osobně jsem z výsledku spíše zklamaný – autorizace trvá zhruba třikrát déle než u RFID.
Platební terminály máme na 80 % rychlodobíjecích stanic, přesto je v roce 2025 využilo jen 1,6 % zákazníků. Paradoxně častěji lidé platí přes QR kód, který tvoří 3,8 % transakcí.
Proces musí zvládnout kdokoliv – sám to testuji na dětech i rodičích. Druhým pilířem je jednoduchost cen. Jsem odpůrcem složitých tarifů a předplacených balíčků. Doprava nejsou telekomunikace. Transparentní cena je základ.
Jednoznačně kombinace všeho. Každá situace vyžaduje jiný typ stanice. AC stanice jsme se rozhodli nahrazovat 50kW technologiemi, kterým interně říkáme „nové AC“. Dominantní roli bude podle mě hrát retail.
Paradoxně poroste. Původně jsme očekávali podíl 15–20 %, dnes je zřejmé, že bude výrazně vyšší. Masový trh tvoří lidé ze sídlišť a bytových domů – a ti budou odkázáni na veřejné dobíjení.
Nákladní doprava je zatím ve fázi jedna – chybí infrastruktura i vozidla. Otevíráme druhý hub v Čestlicích v areálu MAN Trucks & Buses a brzy přibude Dolní Dvořiště. U lehkých užitkových vozidel už dnes vidíme výrazný nástup elektrických dodávek.
Očekávám silně oligopolní trh a konsolidaci. Menší hráči neunesou rostoucí legislativní a bezpečnostní nároky. Většinu sítě budou tvořit dobíjecí huby s vysokým počtem HPC bodů.
Starší 50kW stanice budou postupně nahrazovány modernějšími technologiemi. Důraz se přesune od kvantity ke kvalitě a dobíjení by se konečně mělo stát ekonomicky udržitelným.
Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Vám daří.
Provoz webových stránek je realizován za finanční podpory Ministerstva dopravy v rámci programu dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumných organizací, Pražské energetiky, a. s., ORLEN Unipetrol RPA s.r.o. - BENZINA, odštěpný závod a E.ON Drive Infrastructure CZ s.r.o. Webové stránky vznikly při řešení projektu "Rozvoj veřejné dobíjecí infrastruktury v kontextu zajištění dopravní obsluhy a zohlednění dopravně inženýrských parametrů", který byl financován se státní podporou Technologické agentury ČR a Ministerstva dopravy ČR v rámci Programu DOPRAVA 2020+.
Copyright © 2025 Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.


